MathComps LogoMathComps
ÚlohyMateriályRozcestníkNovinky
Přihlásit se

Matematická indukce

Autor
Patrik Bak
Stáhnout (PDF)Stáhnout úlohy (PDF)

1Úvod

Slovo indukce obecně znamená myšlenkový postup od jednotlivého k obecnému. Při dokazování úloh takto často přemýšlíme – hrajeme si s malými případy a zkoumáme, jak z dosud odvozených výsledků objevit nové. Matematická indukce je formální způsob důkazu založený na této myšlence. V tomto materiálu si ho zformalizujeme a následně ukážeme na různorodých příkladech.

2Základní indukce

Ideu matematické indukce si ilustrujeme na dominu. To má vlastnost: pokud padne kkk-té, tak padne i (k+1)(k+1)(k+1)-ní. Díky tomu platí, že pokud strčíme do prvního, tak tím pádem padne i druhé, a tedy i třetí, atd. Závěr je, že padnou všechna.

Příklad 1

Dokažte, že součet prvních nnn přirozených čísel je roven n(n+1)2\frac{n(n+1)}22n(n+1)​.

✓Řešení

Pro n=1n=1n=1 dostaneme 1=1⋅221 = \frac{1\cdot 2}{2}1=21⋅2​, což platí. Předpokládejme, že tvrzení platí pro nějaké nnn. Pro n+1n+1n+1 je nový výraz nalevo roven

(1+2+⋯+n)+(n+1)=n(n+1)2+(n+1)=(n+1)(n+2)2,(1+2+\cdots+n)+(n+1) = \frac{n(n+1)}{2}+(n+1) = \frac{(n+1)(n+2)}{2},(1+2+⋯+n)+(n+1)=2n(n+1)​+(n+1)=2(n+1)(n+2)​,

což je přesně výraz na pravé straně pro n+1n+1n+1. Důkaz indukcí je hotový.

Obecně se důkaz indukcí skládá ze dvou kroků:

  • Důkaz tvrzení pro nějakou počáteční hodnotu n0n_0n0​.
  • Důkaz, že pokud tvrzení platí pro nějaké n≥n0n \ge n_0n≥n0​, tak platí pro n+1n+1n+1.

Vyzkoušejte si tento přístup na těchto zapamatováníhodných identitách.

Cvičení 1

Dokažte následující identity pro všechna přirozená čísla nnn:

  • 1+3+⋯+(2n−1)=n21+3+\cdots+(2n-1) = n^21+3+⋯+(2n−1)=n2
  • 12+22+⋯+n2=n(n+1)(2n+1)61^2+2^2+\cdots+n^2 = \frac{n(n+1)(2n+1)}{6}12+22+⋯+n2=6n(n+1)(2n+1)​
  • 13+23+⋯+n3=(1+2+⋯+n)21^3+2^3+\cdots+n^3 = (1+2+\cdots+n)^213+23+⋯+n3=(1+2+⋯+n)2
  • 11⋅2+12⋅3+⋯+1n(n+1)=nn+1\frac{1}{1\cdot 2}+\frac{1}{2\cdot 3}+\cdots+\frac{1}{n(n+1)} = \frac{n}{n+1}1⋅21​+2⋅31​+⋯+n(n+1)1​=n+1n​
  • 1⋅1!+2⋅2!+⋯+n⋅n!=(n+1)!−11\cdot 1!+2\cdot 2!+\cdots+n\cdot n! = (n+1)!-11⋅1!+2⋅2!+⋯+n⋅n!=(n+1)!−1
✓Řešení

Všech pět identit dokážeme indukcí podle nnn.

  • Vyzkoušením malých případů uhádneme vzorec. Pro n=1n=1n=1 platí 1=121=1^21=12. Předpokládejme, že tvrzení platí pro dané nnn. Pak
    1+3+⋯+(2n−1)+(2n+1)=n2+2n+1=(n+1)2,1+3+\cdots+(2n-1)+(2n+1) = n^2+2n+1 = (n+1)^2,1+3+⋯+(2n−1)+(2n+1)=n2+2n+1=(n+1)2,
    což je přesně tvrzení pro n+1n+1n+1.
  • Pro n=1n=1n=1 platí 1=1⋅2⋅361 = \frac{1\cdot 2\cdot 3}{6}1=61⋅2⋅3​. Předpokládejme platnost pro dané nnn. Pak
    12+⋯+n2+(n+1)2=n(n+1)(2n+1)6+(n+1)2==(n+1)(n+2)(2n+3)6,\begin{gather*} 1^2+\cdots+n^2+(n+1)^2 = \frac{n(n+1)(2n+1)}{6}+(n+1)^2 = \cr = \frac{(n+1)(n+2)(2n+3)}{6}, \end{gather*}12+⋯+n2+(n+1)2=6n(n+1)(2n+1)​+(n+1)2==6(n+1)(n+2)(2n+3)​,​
    kde poslední rovnost plyne z vytknutí (n+1)(n+1)(n+1) a úpravy
    n(2n+1)+6(n+1)6=2n2+7n+66=(n+2)(2n+3)6.\frac{n(2n+1)+6(n+1)}{6} = \frac{2n^2+7n+6}{6} = \frac{(n+2)(2n+3)}{6}.6n(2n+1)+6(n+1)​=62n2+7n+6​=6(n+2)(2n+3)​.
  • Víme, že
    1+2+⋯+n=n(n+1)2,1+2+\cdots+n = \frac{n(n+1)}{2},1+2+⋯+n=2n(n+1)​,
    takže dokazujeme
    13+⋯+n3=(n(n+1)2)2.1^3+\cdots+n^3 = \left(\frac{n(n+1)}{2}\right)^2.13+⋯+n3=(2n(n+1)​)2.
    Pro n=1n=1n=1 platí 1=11=11=1. Předpokládejme platnost pro dané nnn. Pak
    13+⋯+n3+(n+1)3=(n(n+1)2)2+(n+1)3=(n+1)2(n24+n+1)=(n+1)2⋅(n+2)24==((n+1)(n+2)2)2.\begin{gather*} 1^3+\cdots+n^3+(n+1)^3 = \left(\frac{n(n+1)}{2}\right)^2+(n+1)^3 \cr = (n+1)^2\left(\frac{n^2}{4}+n+1\right) = (n+1)^2\cdot\frac{(n+2)^2}{4} = \cr = \left(\frac{(n+1)(n+2)}{2}\right)^2. \end{gather*}13+⋯+n3+(n+1)3=(2n(n+1)​)2+(n+1)3=(n+1)2(4n2​+n+1)=(n+1)2⋅4(n+2)2​==(2(n+1)(n+2)​)2.​
  • Pro n=1n=1n=1 platí 12=12\frac{1}{2} = \frac{1}{2}21​=21​. Předpokládejme platnost pro dané nnn. Pak
    11⋅2+⋯+1n(n+1)+1(n+1)(n+2)==nn+1+1(n+1)(n+2)=n(n+2)+1(n+1)(n+2)==n2+2n+1(n+1)(n+2)=(n+1)2(n+1)(n+2)=n+1n+2.\begin{gather*} \frac{1}{1\cdot 2}+\cdots+\frac{1}{n(n+1)}+\frac{1}{(n+1)(n+2)} = \cr = \frac{n}{n+1}+\frac{1}{(n+1)(n+2)} = \frac{n(n+2)+1}{(n+1)(n+2)} = \cr = \frac{n^2+2n+1}{(n+1)(n+2)} = \frac{(n+1)^2}{(n+1)(n+2)} = \frac{n+1}{n+2}. \end{gather*}1⋅21​+⋯+n(n+1)1​+(n+1)(n+2)1​==n+1n​+(n+1)(n+2)1​=(n+1)(n+2)n(n+2)+1​==(n+1)(n+2)n2+2n+1​=(n+1)(n+2)(n+1)2​=n+2n+1​.​
  • Pro n=1n=1n=1 platí 1=2!−1=11=2!-1=11=2!−1=1. Předpokládejme platnost pro dané nnn. Přičtením (n+1)⋅(n+1)!(n+1)\cdot(n+1)!(n+1)⋅(n+1)! dostaneme
    1⋅1!+⋯+n⋅n!+(n+1)⋅(n+1)!==(n+1)!−1+(n+1)⋅(n+1)!==(n+2)⋅(n+1)!−1=(n+2)!−1.\begin{gather*} 1\cdot 1!+\cdots+n\cdot n!+(n+1)\cdot(n+1)! = \cr = (n+1)!-1+(n+1)\cdot(n+1)! = \cr = (n+2)\cdot(n+1)!-1 = (n+2)!-1. \end{gather*}1⋅1!+⋯+n⋅n!+(n+1)⋅(n+1)!==(n+1)!−1+(n+1)⋅(n+1)!==(n+2)⋅(n+1)!−1=(n+2)!−1.​

Cvičení 2

Dokažte indukcí následující vzorce pro součty prvních nnn členů známých posloupností.

  • Součet aritmetické posloupnosti:
    a+(a+d)+(a+2d)+⋯+(a+(n−1)d)=n(2a+(n−1)d)2.a + (a+d) + (a+2d) + \cdots + (a+(n-1)d) = \frac{n(2a+(n-1)d)}{2}.a+(a+d)+(a+2d)+⋯+(a+(n−1)d)=2n(2a+(n−1)d)​.
  • Součet geometrické posloupnosti (q≠1q \neq 1q=1):
    a+aq+aq2+⋯+aqn−1=a⋅qn−1q−1.a + aq + aq^2 + \cdots + aq^{n-1} = a\cdot\frac{q^n-1}{q-1}.a+aq+aq2+⋯+aqn−1=a⋅q−1qn−1​.
  • Součet geometricko-aritmetické posloupnosti (q≠1q \neq 1q=1):
    1+2q+3q2+⋯+nqn−1=1−(n+1)qn+nqn+1(1−q)2.1 + 2q + 3q^2 + \cdots + nq^{n-1} = \frac{1-(n+1)q^n+nq^{n+1}}{(1-q)^2}.1+2q+3q2+⋯+nqn−1=(1−q)21−(n+1)qn+nqn+1​.
✓Řešení

Všechny tři vzorce dokážeme indukcí podle nnn.

  • Pro n=1n=1n=1 platí a=1⋅(2a)2=aa=\frac{1\cdot(2a)}{2}=aa=21⋅(2a)​=a. Předpokládejme platnost pro dané nnn. Přičtením (n+1)(n+1)(n+1)-ního členu a+nda+nda+nd k pravé straně dostaneme
    n(2a+(n−1)d)2+a+nd=(n+1)(2a+nd)2.\frac{n(2a+(n-1)d)}{2}+a+nd = \frac{(n+1)(2a+nd)}{2}.2n(2a+(n−1)d)​+a+nd=2(n+1)(2a+nd)​.
  • Pro n=1n=1n=1 platí a=a⋅q−1q−1a = a\cdot\frac{q-1}{q-1}a=a⋅q−1q−1​. Předpokládejme platnost pro dané nnn. Přičtením aqnaq^naqn dostaneme
    a⋅qn−1q−1+aqn=a⋅qn−1+qn(q−1)q−1=a⋅qn+1−1q−1.\begin{gather*} a\cdot\frac{q^n-1}{q-1}+aq^n = a\cdot\frac{q^n-1+q^n(q-1)}{q-1} = a\cdot\frac{q^{n+1}-1}{q-1}. \end{gather*}a⋅q−1qn−1​+aqn=a⋅q−1qn−1+qn(q−1)​=a⋅q−1qn+1−1​.​
  • Pro n=1n=1n=1 platí 1=1−2q+q2(1−q)2=11=\frac{1-2q+q^2}{(1-q)^2}=11=(1−q)21−2q+q2​=1. Předpokládejme platnost pro dané nnn. Přičtením (n+1)qn(n+1)q^n(n+1)qn k pravé straně dostaneme
    1−(n+1)qn+nqn+1(1−q)2+(n+1)qn(1−q)2(1−q)2.\begin{gather*} \frac{1-(n+1)q^n+nq^{n+1}}{(1-q)^2} + \frac{(n+1)q^n(1-q)^2}{(1-q)^2}. \end{gather*}(1−q)21−(n+1)qn+nqn+1​+(1−q)2(n+1)qn(1−q)2​.​
    Čitatel se po roznásobení a úpravě zjednoduší na 1−(n+2)qn+1+(n+1)qn+21-(n+2)q^{n+1}+(n+1)q^{n+2}1−(n+2)qn+1+(n+1)qn+2.Pro zajímavost dodejme, že tento vzorec lze dostat derivováním předešlého vzorce napsaného pro n+1n+1n+1.

Cvičení 3

Dokažte následující identity pro Fibonacciho čísla, definovaná rekurzivně jako F1=1F_1=1F1​=1, F2=1F_2=1F2​=1 a Fn+2=Fn+1+FnF_{n+2}=F_{n+1}+F_nFn+2​=Fn+1​+Fn​:

  • F1+F2+⋯+Fn=Fn+2−1F_1+F_2+\cdots+F_n = F_{n+2}-1F1​+F2​+⋯+Fn​=Fn+2​−1
  • F1+F3+⋯+F2n−1=F2nF_1+F_3+\cdots+F_{2n-1} = F_{2n}F1​+F3​+⋯+F2n−1​=F2n​
  • F2+F4+⋯+F2n=F2n+1−1F_2+F_4+\cdots+F_{2n} = F_{2n+1}-1F2​+F4​+⋯+F2n​=F2n+1​−1
✓Řešení

Všechny tři dokazujeme indukcí podle nnn.

  • Pro n=1n=1n=1 platí F1=1=F3−1=2−1F_1 = 1 = F_3-1 = 2-1F1​=1=F3​−1=2−1. Předpokládejme
    F1+⋯+Fn=Fn+2−1.F_1+\cdots+F_n = F_{n+2}-1.F1​+⋯+Fn​=Fn+2​−1.
    Přičtením Fn+1F_{n+1}Fn+1​ máme
    F1+⋯+Fn+Fn+1=Fn+2−1+Fn+1=Fn+3−1,F_1+\cdots+F_n+F_{n+1}=F_{n+2}-1+F_{n+1} = F_{n+3}-1,F1​+⋯+Fn​+Fn+1​=Fn+2​−1+Fn+1​=Fn+3​−1,
    což je tvrzení pro n+1n+1n+1.
  • Pro n=1n=1n=1 platí F1=1=F2F_1=1=F_2F1​=1=F2​. Předpokládejme
    F1+F3+⋯+F2n−1=F2n.F_1 + F_3 + \cdots + F_{2n-1}=F_{2n}.F1​+F3​+⋯+F2n−1​=F2n​.
    Přičtením F2n+1F_{2n+1}F2n+1​ dostaneme
    F1+F3+⋯+F2n−1+F2n+1=F2n+F2n+1=F2n+2.F_1 + F_3 + \cdots + F_{2n-1}+F_{2n+1}=F_{2n}+F_{2n+1}=F_{2n+2}.F1​+F3​+⋯+F2n−1​+F2n+1​=F2n​+F2n+1​=F2n+2​.
  • Pro n=1n=1n=1 platí F2=1=F3−1F_2=1=F_3-1F2​=1=F3​−1. Předpokládejme
    F2+F4+⋯+F2n=F2n+1−1.F_2+F_4+\cdots+F_{2n} = F_{2n+1}-1.F2​+F4​+⋯+F2n​=F2n+1​−1.
    Přičtením F2n+2F_{2n+2}F2n+2​ máme
    F2+F4+⋯+F2n+F2n+2=F2n+1−1+F2n+2=F2n+3−1.F_2+F_4+\cdots+F_{2n}+F_{2n+2}=F_{2n+1}-1+F_{2n+2}=F_{2n+3}-1.F2​+F4​+⋯+F2n​+F2n+2​=F2n+1​−1+F2n+2​=F2n+3​−1.

Doposud jsme dokazovali tvrzení pro všechna přirozená čísla nnn. V následujícím příkladu ukážeme, že to není nutné a indukce může někdy začínat později. Tento příklad zároveň otevírá další typ úloh, kdy se indukce hodí – nerovnosti.

Příklad 2

Pro která přirozená čísla nnn platí 2n≥n22^n \ge n^22n≥n2?

✓Řešení

Vyzkoušením malých případů dostaneme zvláštní chování: Pro n=1n=1n=1 a n=2n=2n=2 tvrzení platí. Člověk by si myslel, že platí stále. Avšak pro n=3n=3n=3 máme 8≥98 \ge 98≥9. Pro n=4n=4n=4 jsou však věci znovu v pořádku a máme 16≥1616 \ge 1616≥16. Pro n=5n=5n=5 pak 32≥2532 \ge 2532≥25, dále 64≥3264 \ge 3264≥32. Rozdíly se zvětšují, zdá se, že tvrzení už bude platit stále. Formálně ho dokážeme matematickou indukcí pro n≥4n \ge 4n≥4.

Pro n=4n=4n=4 tvrzení platí. Předpokládejme, že platí pro dané n≥4n \ge 4n≥4, tedy že 2n≥n22^n \ge n^22n≥n2. Pak odhadujeme:

2n+1=2⋅2n≥2⋅n2=2n2.2^{n+1} = 2 \cdot 2^n \ge 2 \cdot n^2 = 2n^2.2n+1=2⋅2n≥2⋅n2=2n2.

Stačilo by tedy dokázat, že 2n2≥(n+1)22n^2 \ge (n+1)^22n2≥(n+1)2, pak bychom dohromady dostali 2n+1≥(n+1)22^{n+1} \ge (n+1)^22n+1≥(n+1)2.

Platí 2n2≥(n+1)22n^2 \ge (n+1)^22n2≥(n+1)2 právě tehdy, když 2n2−(n+1)2=n(n−2)−12n^2-(n+1)^2 = n(n-2)-12n2−(n+1)2=n(n−2)−1 je nezáporné. Pro n≥4n \ge 4n≥4 je výraz n(n−2)n(n-2)n(n−2) zjevně rostoucí a pro n=4n=4n=4 roven 888, tvrzení tedy platí.

Poznamenejme, že zbytková nerovnost 2n2≥(n+1)22n^2 \ge (n+1)^22n2≥(n+1)2 zjevně platí už od n=3n=3n=3. Problém je, že původní nerovnost neplatí pro n=3n=3n=3, takže indukce opravdu nemohla začít dříve.

Odpovědí na otázku z úlohy jsou všechna přirozená čísla kromě n=3n=3n=3.

Zkuste si několik nerovností na procvičení.

Cvičení 4

Dokažte, že pro všechna přirozená čísla nnn platí 2n≥n2^n \ge n2n≥n.

✓Řešení

Pro n=1n=1n=1 platí 2≥12 \ge 12≥1. Předpokládejme, že 2n≥n2^n \ge n2n≥n pro dané nnn. Pak

2n+1=2⋅2n≥2n≥n+1,2^{n+1} = 2\cdot 2^n \ge 2n \ge n+1,2n+1=2⋅2n≥2n≥n+1,

jelikož 2n≥n+12n \ge n+12n≥n+1 pro n≥1n \ge 1n≥1.

Cvičení 5

Dokažte, že pro všechna přirozená čísla n≥4n \ge 4n≥4 platí n!>2nn! > 2^nn!>2n.

✓Řešení

Pro n=4n=4n=4 platí 24>1624 > 1624>16. Předpokládejme, že n!>2nn! > 2^nn!>2n pro dané n≥4n \ge 4n≥4. Pak

(n+1)!=(n+1)⋅n!>(n+1)⋅2n,(n+1)! = (n+1)\cdot n! > (n+1)\cdot 2^n,(n+1)!=(n+1)⋅n!>(n+1)⋅2n,

nyní použijeme, že n+1≥5>2n+1 \ge 5 > 2n+1≥5>2, takže

(n+1)!>(n+1)⋅2n≥2⋅2n=2n+1.(n+1)! > (n+1) \cdot 2^n \ge 2 \cdot 2^n = 2^{n+1}.(n+1)!>(n+1)⋅2n≥2⋅2n=2n+1.

Cvičení 6

Dokažte, že pro všechna přirozená čísla nnn platí

1n+1+1n+2+⋯+12n≥12.\frac{1}{n+1} + \frac{1}{n+2} + \cdots + \frac{1}{2n} \ge \frac{1}{2}.n+11​+n+21​+⋯+2n1​≥21​.
✓Řešení

Pro n=1n=1n=1 platí 12≥12\frac{1}{2} \ge \frac{1}{2}21​≥21​. Předpokládejme platnost pro dané nnn. Označme Sn=1n+1+⋯+12nS_n = \frac{1}{n+1}+\cdots+\frac{1}{2n}Sn​=n+11​+⋯+2n1​. Pak

Sn+1=1n+2+⋯+12n+12n+1+12n+2==Sn−1n+1+12n+1+12n+2.\begin{gather*} S_{n+1} = \frac{1}{n+2}+\cdots+\frac{1}{2n}+\frac{1}{2n+1}+\frac{1}{2n+2} = \cr = S_n - \frac{1}{n+1}+\frac{1}{2n+1}+\frac{1}{2n+2}. \end{gather*}Sn+1​=n+21​+⋯+2n1​+2n+11​+2n+21​==Sn​−n+11​+2n+11​+2n+21​.​

Stačí ověřit, že

−1n+1+12n+1+12n+2≥0,-\frac{1}{n+1}+\frac{1}{2n+1}+\frac{1}{2n+2} \ge 0,−n+11​+2n+11​+2n+21​≥0,

po úpravě na společného jmenovatele dostaneme

12(2n+1)(n+1)>0\frac{1}{2(2n+1)(n+1)} > 02(2n+1)(n+1)1​>0

což zřejmě platí.

Cvičení 7

Dokažte Bernoulliho nerovnost: pro reálná x≥−1x \ge -1x≥−1 a přirozená nnn platí

(1+x)n≥1+nx.(1 + x)^n \ge 1 + nx.(1+x)n≥1+nx.
✓Řešení

Pro n=1n=1n=1 platí 1+x≥1+x1+x \ge 1+x1+x≥1+x. Předpokládejme, že

(1+x)n≥1+nx(1+x)^n \ge 1+nx(1+x)n≥1+nx

pro dané nnn. Jelikož 1+x≥01+x \ge 01+x≥0, můžeme obě strany vynásobit výrazem (1+x)(1+x)(1+x):

(1+x)n+1≥(1+nx)(1+x)=1+(n+1)x+nx2.(1+x)^{n+1} \ge (1+nx)(1+x) = 1+(n+1)x+nx^2.(1+x)n+1≥(1+nx)(1+x)=1+(n+1)x+nx2.

Potřebujeme dokázat, že poslední výraz je alespoň 1+(n+1)x1+(n+1)x1+(n+1)x, což je ale zřejmé, neboť nx2nx^2nx2 je nezáporné.

Indukci umíme použít i k dokazování dělitelnosti.

Příklad 3

Dokažte, že pro všechna přirozená čísla nnn platí 6∣n3−n6 \mid n^3-n6∣n3−n.

✓Řešení

Pro n=1n=1n=1 platí 1−1=01-1=01−1=0 a 6∣06 \mid 06∣0. Předpokládejme, že 6∣n3−n6 \mid n^3-n6∣n3−n pro dané nnn. Pak

(n+1)3−(n+1)=n3+3n2+3n+1−n−1==(n3−n)+3n(n+1).\begin{gather*} (n+1)^3-(n+1) = n^3+3n^2+3n+1-n-1 = \cr = (n^3-n)+3n(n+1). \end{gather*}(n+1)3−(n+1)=n3+3n2+3n+1−n−1==(n3−n)+3n(n+1).​

První člen je dělitelný 6 podle indukčního předpokladu. Ve druhém členu je číslo n(n+1)n(n+1)n(n+1) součin dvou po sobě jdoucích čísel, tedy sudé, a po vynásobení 3 dostaneme násobek 6.

Příklad 4

Dokažte, že pro všechna přirozená čísla nnn platí 3∣4n−13 \mid 4^n-13∣4n−1.

✓Řešení

Pro n=1n=1n=1 platí 4−1=34-1=34−1=3 a 3∣33 \mid 33∣3. Předpokládejme, že 3∣4n−13 \mid 4^n-13∣4n−1 pro dané nnn. Pak

4n+1−1=4⋅4n−1=4(4n−1)+3.4^{n+1}-1 = 4\cdot 4^n-1 = 4(4^n-1)+3.4n+1−1=4⋅4n−1=4(4n−1)+3.

První sčítanec je dělitelný 3 podle indukčního předpokladu a 333 je zjevně dělitelné 3, tedy i jejich součet.

Cvičení 8

Dokažte, že pro všechna přirozená čísla nnn platí 9∣4n+6n−19 \mid 4^n+6n-19∣4n+6n−1.

✓Řešení

Pro n=1n=1n=1 platí 4+6−1=94+6-1=94+6−1=9 a 9∣99 \mid 99∣9. Předpokládejme, že 9∣4n+6n−19 \mid 4^n+6n-19∣4n+6n−1 pro dané nnn. Pak

4n+1+6(n+1)−1=4⋅4n+6n+5==4(4n+6n−1)−18n+9==4(4n+6n−1)+9(1−2n).\begin{gather*} 4^{n+1}+6(n+1)-1 = 4\cdot 4^n+6n+5 = \cr = 4(4^n+6n-1)-18n+9 = \cr = 4(4^n+6n-1)+9(1-2n). \end{gather*}4n+1+6(n+1)−1=4⋅4n+6n+5==4(4n+6n−1)−18n+9==4(4n+6n−1)+9(1−2n).​

První sčítanec je dělitelný 9 podle indukčního předpokladu a druhý je zjevně násobek 9.

Cvičení 9

Dokažte, že pro všechna přirozená čísla nnn platí 31∣5n+1+62n−131 \mid 5^{n+1}+6^{2n-1}31∣5n+1+62n−1.

✓Řešení

Pro n=1n=1n=1 platí 52+61=315^2+6^1=3152+61=31 a 31∣3131 \mid 3131∣31. Předpokládejme, že 31∣5n+1+62n−131 \mid 5^{n+1}+6^{2n-1}31∣5n+1+62n−1. Pak

5n+2+62n+1=5⋅5n+1+36⋅62n−1==5(5n+1+62n−1)+31⋅62n−1.\begin{gather*} 5^{n+2}+6^{2n+1} = 5\cdot 5^{n+1}+36\cdot 6^{2n-1} = \cr = 5(5^{n+1}+6^{2n-1})+31\cdot 6^{2n-1}. \end{gather*}5n+2+62n+1=5⋅5n+1+36⋅62n−1==5(5n+1+62n−1)+31⋅62n−1.​

První sčítanec je dělitelný 31 podle indukčního předpokladu a druhý je zjevně násobek 31.

Při důkazu je opravdu nutné ověřit první krok, jinak se dá dokázat kdeco. Například i to, že číslo tvaru n2+n+1n^2+n+1n2+n+1 je vždy sudé. Totiž pokud to platí pro dané nnn, tak pak pro n+1n+1n+1 máme (n+1)2+(n+1)+1(n+1)^2+(n+1)+1(n+1)2+(n+1)+1, o čemž se snadno přesvědčíme, že je rovno (n2+n+1)+2(n+1)(n^2+n+1)+2(n+1)(n2+n+1)+2(n+1). Z indukčního předpokladu je n2+n+1n^2+n+1n2+n+1 sudé a zřejmě 2(n+1)2(n+1)2(n+1) je sudé, takže máme součet dvou sudých čísel, takže důkaz je hotový.

Problém je, že když si nyní dosadíme jakékoliv nnn, tak dostaneme liché číslo. Kde je chyba? Inu, neověřili jsme, že tvrzení platí pro n=1n=1n=1 – tehdy je výraz roven 3 a je lichý. Pokud bychom tedy dokazovali, že tento výraz je vždy lichý, tak spolu s krokem pro n=1n=1n=1 je důkaz úplný.

Další možné úskalí představuje tato úloha.

Úloha 1

Najděte chybu v důkazu tohoto tvrzení:

Mějme n≥2n \ge 2n≥2 přímek v rovině takových, že žádné dvě nejsou rovnoběžné. Pak všechny tyto přímky procházejí jedním bodem.

Důkaz: Pro n=2n = 2n=2 tvrzení platí, neboť dvě nerovnoběžné přímky se protínají v jedním bodě.

Indukční krok: Nechť tvrzení platí pro nějakých n≥2n \ge 2n≥2 přímek. Vezměme si n+1n+1n+1 přímek p1,p2,…,pn+1p_1, p_2, \dots, p_{n+1}p1​,p2​,…,pn+1​, z nichž žádné dvě nejsou rovnoběžné.

Prvních nnn přímek p1,…,pnp_1, \dots, p_np1​,…,pn​ prochází podle indukčního předpokladu jedním bodem XXX. Stejně tak přímky p1,…,pn−1,pn+1p_1, \dots, p_{n-1}, p_{n+1}p1​,…,pn−1​,pn+1​ (taky jich je nnn) procházejí jedním bodem YYY. Jelikož přímky p1,…,pn−1p_1, \dots, p_{n-1}p1​,…,pn−1​ procházejí oběma body XXX i YYY, nutně X=YX = YX=Y. Tím pádem všech n+1n+1n+1 přímek prochází bodem XXX.

1Nápověda

Je evidentní, že tvrzení neplatí už pro n=3n=3n=3. Pro pochopení chyby si zkuste napsat indukční krok pro nnn rovné 2 (kdy dokazujeme, že tvrzení platí pro 2+1=32+1=32+1=3 přímky).

✓Řešení

Chyba je ve větě Jelikož přímky p1,…,pn−1p_1, \dots, p_{n-1}p1​,…,pn−1​ procházejí oběma body XXX i YYY, nutně X=YX = YX=Y. Pro n=2n=2n=2 totiž posloupnost přímek p1,…,pn−1p_1,\dots,p_{n-1}p1​,…,pn−1​ je vlastně jediná přímka. Kdykoliv n>2n>2n>2, tak by tvrzení opravdu platilo, a to způsobuje zmatek.

3Úplná indukce

V předešlých úlohách jsme si v indukčním kroku vždy řekli, že tvrzení platí pro nějaké nnn a následně ho dokazovali pro n+1n+1n+1. Ve skutečnosti však můžeme předpokládat něco silnějšího. Například mějme nějaké tvrzení pro všechna přirozená čísla nnn, které dokazujeme indukcí. Nejprve ho samozřejmě dokážeme pro n=1n=1n=1. Následně předpokládáme, že platí pro všechna 1,2,…,n1,2,\dots,n1,2,…,n a dokážeme ho pro n+1n+1n+1 – místo toho, abychom předpokládali jen to, že platí pro nějaké nnn. Tento obrat je velmi běžný v komplexnějších důkazech a nazývá se úplná indukce. Ilustrujeme si ji na příkladu:

Tvrzení 1

Věta o rozkladu na prvočísla

Každé celé číslo n>1n>1n>1 se dá rozložit na součin několika ne nutně různých prvočísel.

Důkaz

Tvrzení zjevně platí pro n=2n=2n=2, které je samo o sobě prvočíslem. Předpokládejme, že jsme tvrzení dokázali pro 2,3,…,n2,3,\dots,n2,3,…,n. Vezměme si nyní číslo n+1n+1n+1. Pokud je to prvočíslo, tak jsme hotovi. Pokud to není prvočíslo, tak to znamená, že existují dvě celá čísla a>1a>1a>1 a b>1b>1b>1 taková, že n+1=abn+1=abn+1=ab. Jelikož aaa i bbb jsou větší než 1, tak obě jsou menší než n+1n+1n+1, tedy nejvýše nnn. Na obě z nich můžeme použít indukční předpoklad, a sice, že se dají napsat jako součin prvočísel. Tím pádem se ale jako součin prvočísel dá napsat i jejich součin ababab, což jsme potřebovali dokázat.

Všimněme si, že v tomto důkazu jsme nemohli použít tradiční indukci, striktně potřebujeme, že čísla a,ba,ba,b jsou menší než n+1n+1n+1.

Dále si uvědomme, že běžná indukce je speciálním případem úplné indukce – přece jen, že v předpokladu, že tvrzení platí pro všechna 1,2,…,n1,2,\dots,n1,2,…,n, je zahrnuto i to, že platí pro nnn, z čehož vycházíme při běžné indukci. Když vymýšlíme řešení indukcí, je proto užitečnější přemýšlet rovnou ve stylu úplné indukce, o nic se neochudíme.

Další tradiční výsledek je existence jednoznačného zápisu v binární soustavě.

Příklad 5

Dokažte, že každé přirozené číslo se dá zapsat jako součet navzájem různých mocnin dvojky.

✓Řešení

Pro n=1n=1n=1 platí 1=201=2^01=20. Předpokládejme, že tvrzení platí pro všechna přirozená čísla menší než nnn. Pokud je nnn mocnina dvojky, tak jsme hotovi. Jinak najdeme největší mocninu dvojky 2k<n2^k < n2k<n. Číslo n−2kn-2^kn−2k je kladné a menší než nnn, takže podle indukčního předpokladu se dá zapsat jako součet různých mocnin dvojky. Navíc n−2k<2kn - 2^k < 2^kn−2k<2k (neboť 2k+1>n2^{k+1} > n2k+1>n), takže v jeho rozkladu se 2k2^k2k nevyskytuje. Přičtením 2k2^k2k dostaneme zápis nnn jako součet různých mocnin dvojky.

Vyzkoušejte si podobný důkaz na těžších příkladech:

Úloha 2

Zeckendorfova věta, existence

Dokažte, že každé kladné celé číslo se dá zapsat jako součet navzájem nesousedních Fibonacciho čísel.

1Nápověda

Jdeme indukcí. Označme nnn číslo, které se snažíme zapsat jako součet. Vyplatí se uvážit největší Fibonacciho číslo nepřevyšující nnn, např. FmF_mFm​, a použít indukční předpoklad na n−Fmn-F_mn−Fm​. Jsme hotovi?

2Nápověda

Ještě nejsme hotovi. Potřebujeme se vypořádat s tím, že zápis n−Fmn-F_mn−Fm​ může obsahovat Fm−1F_{m-1}Fm−1​, což by pokazilo sousednost. Jenže co když n−Fm=Fm−1+⋯n-F_m=F_{m-1}+\cdotsn−Fm​=Fm−1​+⋯?

✓Řešení

Pro nejmenší přirozená čísla tvrzení platí (např. 1=F2,2=F31=F_2, 2=F_31=F2​,2=F3​). Předpokládejme, že se požadovaným způsobem dá zapsat každé číslo menší než nnn. Najděme největší Fibonacciho číslo Fm≤nF_m \le nFm​≤n. Pokud n=Fmn=F_mn=Fm​, jsme hotovi. Jinak je číslo n−Fmn-F_mn−Fm​ kladné a ostře menší než nnn, takže podle indukčního předpokladu ho umíme zapsat jako součet navzájem nesousedních Fibonacciho čísel.

Přičtením FmF_mFm​ bychom dostali zápis pro nnn. Problém by nastal jen tehdy, pokud by v zápisu čísla n−Fmn-F_mn−Fm​ vystupovalo číslo Fm−1F_{m-1}Fm−1​ (nebo větší). V takovém případě by byl celý zápis alespoň Fm−1F_{m-1}Fm−1​, a tedy n−Fm≥Fm−1n-F_m \ge F_{m-1}n−Fm​≥Fm−1​. Z toho však dostáváme n≥Fm+Fm−1=Fm+1n \ge F_m + F_{m-1} = F_{m+1}n≥Fm​+Fm−1​=Fm+1​, což je spor s tím, že FmF_mFm​ je největší Fibonacciho číslo nepřevyšující nnn.

Proto se v zápisu pro n−Fmn-F_mn−Fm​ nacházejí jen čísla nanejvýš Fm−2F_{m-2}Fm−2​. Doplněním čísla FmF_mFm​ tedy nevznikne dvojice sousedních Fibonacciho čísel a dostaneme platný zápis čísla nnn.

Jiná číselná soustava je faktoriálová:

Úloha 3

Faktoriálová soustava

Dokažte, že každé kladné celé číslo nnn se dá zapsat ve tvaru

n=a1⋅1!+a2⋅2!+⋯+ak⋅k!,n = a_1 \cdot 1! + a_2 \cdot 2! + \cdots + a_k \cdot k!,n=a1​⋅1!+a2​⋅2!+⋯+ak​⋅k!,

kde 0≤ai≤i0 \le a_i \le i0≤ai​≤i pro každé iii.

1Nápověda

Jdeme indukcí. Označme nnn číslo, které se snažíme takto zapsat. Uvažme největší číslo kkk takové, že k!≤nk! \leq nk!≤n. Trikem je vydělit nnn číslem k!k!k! se zbytkkem, tedy zapsat n=a⋅k!+rn=a \cdot k! + rn=a⋅k!+r, kde 0≤r<k!0 \leq r < k!0≤r<k!. Kde můžeme použít indukční předpoklad? Co nám zůstane dokázat?

2Nápověda

V první řadě si uvědomme, že a≤ka \leq ka≤k (dokažte). To znamená, že pro r=0r=0r=0 jsme hotovi a že pro r>0r>0r>0 umíme použít indukční předpoklad na rrr. Dostaneme tak už vyhovující vyjádření?

✓Řešení

Pro n=1n=1n=1 tvrzení platí, 1=1⋅1!1 = 1 \cdot 1!1=1⋅1!. Předpokládejme, že se požadovaným způsobem dá zapsat každé číslo menší než nnn. Najděme největší číslo kkk takové, že k!≤nk! \le nk!≤n a vydělme nnn číslem k!k!k! se zbytkem, tedy n=ak⋅k!+rn = a_k \cdot k! + rn=ak​⋅k!+r, přičemž 0≤r<k!0 \le r < k!0≤r<k!. Jelikož k!k!k! bylo největší možné, muselo původně platit n<(k+1)!n < (k+1)!n<(k+1)!, z čehož vyplývá

ak⋅k!+r<(k+1)!=(k+1)⋅k!ak⋅k!≤ak⋅k!+r<(k+1)⋅k!ak<k+1  ⟹  ak≤k.\begin{gather*} a_k \cdot k! + r < (k+1)! = (k+1) \cdot k! \cr a_k \cdot k! \le a_k \cdot k! + r < (k+1) \cdot k! \cr a_k < k+1 \implies a_k \le k. \end{gather*}ak​⋅k!+r<(k+1)!=(k+1)⋅k!ak​⋅k!≤ak​⋅k!+r<(k+1)⋅k!ak​<k+1⟹ak​≤k.​

Máme zaručeno, že podmínka pro nejvyšší cifru je splněna. Pokud r=0r=0r=0, jsme hotovi. Jinak máme 0<r<k!≤n0 < r < k! \le n0<r<k!≤n, tedy rrr je ostře menší než nnn a můžeme na něj použít indukční předpoklad. Dostaneme tak zápis r=a1⋅1!+⋯+am⋅m!r = a_1 \cdot 1! + \cdots + a_m \cdot m!r=a1​⋅1!+⋯+am​⋅m!.

Jelikož r<k!r < k!r<k!, největší faktoriál v zápisu rrr může být nejvýše (k−1)!(k-1)!(k−1)!, tedy m≤k−1m \le k-1m≤k−1. Dosazením tohoto zápisu za rrr do výrazu n=ak⋅k!+rn = a_k \cdot k! + rn=ak​⋅k!+r tak získáme hledaný zápis čísla nnn a žádné dva faktoriály se nám nesečtou dohromady.

Dodejme, že jak pro Fibonacciho tak pro faktoriálovou soustavu se dá dokázat unikátnost (a samozřejmě i pro binární a naši desítkovou). Důkaz je lehký, ale technický – opírá se o obecný princip: Mějme soustavu, kde umíme vyjádřit 1 a ve které platí, že největší číslo, které umíme vyjádřit pomocí kkk cifer, je o 1 menší než nejmenší číslo, které umíme vyjádřit pomocí k+1k+1k+1 cifer. V takové soustavě pak platí jak úplnost (každé číslo se dá vyjádřit) tak jednoznačnost. Můžete si zkusit toto tvrzení rozmyslet pro všechny zkoumané soustavy (binární, Fibonacciho a faktoriálovou), už dokázaná cvičení mohou být dobrou pomůckou 🙂

Technicky jedna z forem úplné indukce je i když indukční předpoklad použijeme pro pouze dvě menší čísla, např. n−2n-2n−2 a n−1n-1n−1. To je vidět často u úloh o rekurentních posloupnostech.

Příklad 6

Posloupnost je definována předpisom a1=0a_1 = 0a1​=0, a2=1a_2 = 1a2​=1 a

an=3an−1−2an−2a_n = 3a_{n-1}-2a_{n-2}an​=3an−1​−2an−2​

pro n≥3n \ge 3n≥3. Uhádněte explicitní vzorec pro ana_nan​ a dokažte ho indukcí.

✓Řešení

Z malých hodnot a1=0,a2=1,a3=3,a4=7,a5=15,a6=31a_1=0, a_2=1, a_3=3, a_4=7, a_5=15, a_6=31a1​=0,a2​=1,a3​=3,a4​=7,a5​=15,a6​=31 uhádneme an=2n−1−1a_n = 2^{n-1}-1an​=2n−1−1. Tento vzorec dokážeme indukcí:

Pro n=1n=1n=1 platí 20−1=02^0-1=020−1=0. Pro n=2n=2n=2 platí 21−1=12^1-1=121−1=1. Předpokládejme platnost pro n−1n-1n−1 a nnn. Pak

an+1=3an−2an−1=3(2n−1−1)−2(2n−2−1)==3⋅2n−1−3−2n−1+2=2⋅2n−1−1=2n−1.\begin{gather*} a_{n+1} = 3a_n-2a_{n-1} = 3(2^{n-1}-1)-2(2^{n-2}-1)= \cr = 3\cdot 2^{n-1} - 3 - 2^{n-1} + 2 = 2\cdot 2^{n-1}-1 = 2^n-1. \end{gather*}an+1​=3an​−2an−1​=3(2n−1−1)−2(2n−2−1)==3⋅2n−1−3−2n−1+2=2⋅2n−1−1=2n−1.​

Cvičení 10

Posloupnost je definována předpisem a1=1a_1 = 1a1​=1, a2=5a_2 = 5a2​=5 a

an=5an−1−6an−2a_n = 5a_{n-1}-6a_{n-2}an​=5an−1​−6an−2​

pro n≥3n \ge 3n≥3. Uhádněte explicitní vzorec pro ana_nan​ a dokažte ho indukcí.

✓Řešení

Vyzkoušením a1=1,a2=5,a3=19,a4=65,a5=211a_1=1, a_2=5, a_3=19, a_4=65, a_5=211a1​=1,a2​=5,a3​=19,a4​=65,a5​=211 uhádneme vzorec an=3n−2na_n = 3^n-2^nan​=3n−2n. Ten dokážeme indukcí:

Pro n=1n=1n=1 platí 3−2=13-2=13−2=1. Pro n=2n=2n=2 platí 9−4=59-4=59−4=5. Předpokládejme platnost pro n−1n-1n−1 a nnn. Pak

an+1=5an−6an−1=5(3n−2n)−6(3n−1−2n−1)==5⋅3n−5⋅2n−2⋅3n+3⋅2n==3⋅3n−2⋅2n=3n+1−2n+1.\begin{gather*} a_{n+1} = 5a_n-6a_{n-1} = 5(3^n-2^n)-6(3^{n-1}-2^{n-1}) = \cr = 5\cdot 3^n - 5\cdot 2^n - 2\cdot 3^n + 3\cdot 2^n = \cr = 3\cdot 3^n - 2\cdot 2^n = 3^{n+1}-2^{n+1}. \end{gather*}an+1​=5an​−6an−1​=5(3n−2n)−6(3n−1−2n−1)==5⋅3n−5⋅2n−2⋅3n+3⋅2n==3⋅3n−2⋅2n=3n+1−2n+1.​

Úloha 4

Dokažte, že pro všechna přirozená čísla nnn platí Fn≤φn−1F_n \le \varphi^{n-1}Fn​≤φn−1, kde FnF_nFn​ jsou Fibonacciho čísla a φ=1+52\varphi = \frac{1+\sqrt{5}}{2}φ=21+5​​ je zlatý řez.

1Nápověda

Numericky ověříme pro n=1n=1n=1 a n=2n=2n=2. Dále funguje indukce. Totiž, Fn=Fn−1+Fn−2F_n = F_{n-1}+F_{n-2}Fn​=Fn−1​+Fn−2​ pro n≥3n \ge 3n≥3.

2Nápověda

Klíčem při důkazu indukcí je fakt, že ϕ\phiϕ má tu magickou vlastnost, že ϕ2=ϕ+1\phi^2=\phi+1ϕ2=ϕ+1 (ověřte).

✓Řešení

Důkaz provedeme úplnou indukcí. Pro n=1n=1n=1 platí F1=1=φ0F_1 = 1 = \varphi^0F1​=1=φ0. Pro n=2n=2n=2 platí F2=1≤φ1F_2 = 1 \le \varphi^1F2​=1≤φ1, což platí, jelikož φ>5/2>1\varphi > \sqrt{5}/2 > 1φ>5​/2>1.

Předpokládejme, že tvrzení platí pro dané nnn a n−1n-1n−1. Pro n+1n+1n+1 máme Fn+1=Fn+Fn−1F_{n+1} = F_n + F_{n-1}Fn+1​=Fn​+Fn−1​. Z indukčního předpokladu umíme tento součet odhadnout:

Fn+1≤φn−1+φn−2=φn−2(φ+1).F_{n+1} \le \varphi^{n-1} + \varphi^{n-2} = \varphi^{n-2}(\varphi+1).Fn+1​≤φn−1+φn−2=φn−2(φ+1).

Pro φ\varphiφ platí identita φ2=φ+1\varphi^2 = \varphi+1φ2=φ+1, kterou snadno ověříme. Dosazením máme

Fn+1≤φn−2⋅φ2=φn.F_{n+1} \le \varphi^{n-2}\cdot \varphi^2 = \varphi^n.Fn+1​≤φn−2⋅φ2=φn.

Tím je indukční krok dokázán.

Úloha 5

Nechť xxx je reálné číslo takové, že x+1xx+\frac{1}{x}x+x1​ je racionální. Dokažte, že pak i xn+1xnx^n+\frac{1}{x^n}xn+xn1​ je racionální pro každé přirozené nnn.

1Nápověda

Jdeme indukcí. Abychom udělali přechod z nnn na n+1n+1n+1, tak vynásobíme výraz pro nnn vhodným výrazem.

2Nápověda

Klíčové násobení je výrazem x+1xx+\frac 1xx+x1​. Následně se objeví, že náš indukční předpoklad musí být úplný.

✓Řešení

Tvrzení dokážeme úplnou indukcí. Pro n=1n=1n=1 je x+1xx+\frac{1}{x}x+x1​ racionální přímo ze zadání. Pro n=2n=2n=2 máme

x2+1x2=(x+1x)2−2,x^2+\frac{1}{x^2} = \left(x+\frac{1}{x}\right)^2-2,x2+x21​=(x+x1​)2−2,

což je zjevně racionální číslo.

Předpokládejme, že tvrzení platí pro všechna přirozená čísla až po nějaké nnn a n−1n-1n−1, kde n≥2n \ge 2n≥2.

xn+1+1xn+1=(xn+1xn)(x+1x)−(xn−1+1xn−1).x^{n+1}+\frac{1}{x^{n+1}} = \left(x^n+\frac{1}{x^n}\right)\left(x+\frac{1}{x}\right) - \left(x^{n-1}+\frac{1}{x^{n-1}}\right).xn+1+xn+11​=(xn+xn1​)(x+x1​)−(xn−1+xn−11​).

Z indukčního předpokladu jsou xn+1xnx^n+\frac{1}{x^n}xn+xn1​ a xn−1+1xn−1x^{n-1}+\frac{1}{x^{n-1}}xn−1+xn−11​ racionální čísla. Jelikož i x+1xx+\frac{1}{x}x+x1​, celá pravá strana je racionální. Tím je indukční krok hotový.

4Další formy indukce

V dosavadních úlohách jsme se setkali se dvěma typy indukčních předpokladů: že tvrzení platí pro nnn nebo že platí pro vhodná čísla nepřevyšující nnn. Následně jsme z toho dokazovali, že tvrzení platí pro n+1n+1n+1. Fantazii se však meze nekladou, klidně se může vyskytnout indukce, že z nnn dokážeme n+2n+2n+2, tím pádem potřebujeme tvrzení dokázat pro po sobě jdoucí základy.

Příklad 7

Dokažte, že každé celé číslo n≥2n \ge 2n≥2 se dá zapsat ve tvaru n=2a+3bn = 2a + 3bn=2a+3b, kde a,ba,ba,b jsou nezáporná celá čísla.

✓Řešení

Důkaz uděláme indukcí s krokem 2, což znamená, že potřebujeme dva po sobě jdoucí základy. Ověříme je přímo: 2=2⋅12 = 2\cdot 12=2⋅1 a 3=3⋅13 = 3\cdot 13=3⋅1.

Předpokládejme, že tvrzení platí pro dané n≥2n \ge 2n≥2, tedy n=2a+3bn = 2a+3bn=2a+3b. Pak n+2=2(a+1)+3bn+2 = 2(a+1)+3bn+2=2(a+1)+3b, takže tvrzení platí i pro n+2n+2n+2.

Poznámka. Pro zajímavost dodejme, jak je to obecně: Pro dvě nesoudělná kladná celá čísla ppp a qqq se dá dokázat, že každé celé číslo n≥pq−p−q+1n \ge pq-p-q+1n≥pq−p−q+1 se dá zapsat jako n=pa+qbn=pa+qbn=pa+qb pro nezáporná a,ba,ba,b. Číslo pq−p−qpq-p-qpq−p−q se jmenuje Frobeniovo číslo a je to největší celé číslo, které se takto zapsat nedá. V našem případě je 2⋅3−2−3=12\cdot 3-2-3=12⋅3−2−3=1.

Další fascinující forma indukce je k vidění v Cauchyho důkazu AG nerovnosti, kdy nejprve jdeme nahoru a potom dolů.

Tvrzení 2

AG nerovnost

Pro kladná reálná čísla a1,a2,…,ana_1,a_2,\dots,a_na1​,a2​,…,an​ platí

a1+a2+⋯+ann≥a1a2⋯ann,\frac{a_1+a_2+\cdots+a_n}{n} \ge \sqrt[ n ] {a_1 a_2 \cdots a_n},na1​+a2​+⋯+an​​≥na1​a2​⋯an​​,

přičemž rovnost nastává právě tehdy, když a1=a2=⋯=ana_1=a_2=\cdots=a_na1​=a2​=⋯=an​.

Důkaz

Důkaz sestává ze dvou kroků: nejprve dokážeme nerovnost pro všechny mocniny dvojky n=2kn = 2^kn=2k a pak ukážeme, že z platnosti pro nnn proměnných vyplývá platnost pro n−1n-1n−1 proměnných. Tyto dva kroky dohromady pokryjí všechna přirozená čísla.

Krok nahoru (z nnn na 2n2n2n). Pro n=2n=2n=2 máme dokázat, že a1+a22≥a1a2\frac{a_1+a_2}{2} \ge \sqrt{a_1 a_2}2a1​+a2​​≥a1​a2​​, což je ekvivalentní (a1−a2)2≥0(\sqrt{a_1}-\sqrt{a_2})^2 \ge 0(a1​​−a2​​)2≥0, a to platí vždy.

Předpokládejme, že nerovnost platí pro nnn proměnných. Pro 2n2n2n proměnných rozdělíme čísla na dvě skupiny po nnn. Označme

A=a1+⋯+ann,B=an+1+⋯+a2nn.A = \frac{a_1+\cdots+a_n}{n}, \qquad B = \frac{a_{n+1}+\cdots+a_{2n}}{n}.A=na1​+⋯+an​​,B=nan+1​+⋯+a2n​​.

Z indukčního předpokladu pro obě skupiny máme

A≥a1⋯ann,B≥an+1⋯a2nn.A \ge \sqrt[ n ]{a_1 \cdots a_n}, \qquad B \ge \sqrt[ n ]{a_{n+1} \cdots a_{2n}}.A≥na1​⋯an​​,B≥nan+1​⋯a2n​​.

Průměr všech 2n2n2n čísel je A+B2\frac{A+B}{2}2A+B​. Ze základního případu pro dvě proměnné víme, že A+B2≥AB\frac{A+B}{2} \ge \sqrt{AB}2A+B​≥AB​. Tedy

a1+⋯+a2n2n=A+B2≥AB≥≥a1⋯ann⋅an+1⋯a2nn=a1⋯a2n2n.\begin{gather*} \frac{a_1+\cdots+a_{2n}}{2n} = \frac{A+B}{2} \ge \sqrt{AB} \ge \cr \ge \sqrt{\sqrt[ n ]{a_1 \cdots a_n} \cdot \sqrt[ n ]{a_{n+1} \cdots a_{2n}}} = \sqrt[ 2n ]{a_1 \cdots a_{2n}}. \end{gather*}2na1​+⋯+a2n​​=2A+B​≥AB​≥≥na1​⋯an​​⋅nan+1​⋯a2n​​​=2na1​⋯a2n​​.​

Krok dolů (z nnn na n−1n-1n−1). Předpokládejme, že nerovnost platí pro nnn proměnných, a vezměme si n−1n-1n−1 nezáporných reálných čísel a1,…,an−1a_1,\dots,a_{n-1}a1​,…,an−1​. Položme

an=a1+⋯+an−1n−1a_n = \frac{a_1+\cdots+a_{n-1}}{n-1}an​=n−1a1​+⋯+an−1​​

tedy ana_nan​ je průměr zbylých čísel. Pak

a1+⋯+an−1+ann=(n−1)an+ann=an.\frac{a_1+\cdots+a_{n-1}+a_n}{n} = \frac{(n-1)a_n+a_n}{n} = a_n.na1​+⋯+an−1​+an​​=n(n−1)an​+an​​=an​.

Z předpokladu pro nnn proměnných dostáváme

an=a1+⋯+ann≥a1⋯an−1⋅ann.a_n = \frac{a_1+\cdots+a_n}{n} \ge \sqrt[ n ]{a_1 \cdots a_{n-1} \cdot a_n}.an​=na1​+⋯+an​​≥na1​⋯an−1​⋅an​​.

Umocněním na nnn-tou máme ann≥a1⋯an−1⋅ana_n^n \ge a_1 \cdots a_{n-1} \cdot a_nann​≥a1​⋯an−1​⋅an​, a po vydělení kladným ana_nan​ dostaneme

ann−1≥a1⋯an−1,a_n^{n-1} \ge a_1 \cdots a_{n-1},ann−1​≥a1​⋯an−1​,

čili

(a1+⋯+an−1n−1)n−1≥a1⋯an−1,\left(\frac{a_1+\cdots+a_{n-1}}{n-1}\right)^{n-1} \ge a_1 \cdots a_{n-1},(n−1a1​+⋯+an−1​​)n−1≥a1​⋯an−1​,

což je přesně AG nerovnost pro n−1n-1n−1 proměnných umocněná na n−1n-1n−1.

5Co jsme se naučili

  • Tvrzení zahrnující přirozená čísla se často dají dokázat matematickou indukcí.
  • Můžeme v ní předpokládat nejen to, že tvrzení platí pro dané nnn, ale rovnou že platí např. pro 1,2,…,n1,2,\dots,n1,2,…,n.
  • Občas se vyplatí dělat i velké kroky, např. z nnn do n+2n+2n+2, nebo 2n2n2n, případně i zpět (z nnn na n−1n-1n−1).
  • Indukce může být nejen podle jedné proměnné, ale i podle součtu proměnných.

Na co si dávat pozor:

  • Vždy ověříme malé případy a do řešení zapíšeme, že jsme to udělali.
  • Indukce může selhat na tom, že k indukčnímu kroku potřebujeme např. n≥2n \ge 2n≥2 místo n≥1n \ge 1n≥1, vyplatí se udělat si tento indukční krok alespoň v hlavě pro malá nnn.
  • Pokud indukce používá n−1n-1n−1 i n−2n-2n−2, tak potřebujeme dva základy.

6Úlohy

Příkladů na indukci je opravdu mnoho a jak jsme viděli, dá se použít v prakticky všech oblastech matematiky a dokazuje se pomocí ní mnoho zajímavých myšlenek. Můžete si vyzkoušet následující, řazené přibližně podle obtížnosti.

Úloha 6

Dokažte, že pro každé přirozené číslo nnn existují přirozená čísla a,ba,ba,b taková, že (1+2)n=a2+b(1+\sqrt{2})^n = a\sqrt{2}+b(1+2​)n=a2​+b.

1Nápověda

Postupujeme indukcí. Klíčem je předpokládanou rovnost (1+2)n=a2+b(1+\sqrt{2})^n = a\sqrt{2}+b(1+2​)n=a2​+b vynásobit 1+21+\sqrt{2}1+2​ a upravit.

✓Řešení

Pro n=1n=1n=1 platí (1+2)1=1⋅2+1(1+\sqrt{2})^1 = 1\cdot\sqrt{2}+1(1+2​)1=1⋅2​+1, tedy a=b=1a=b=1a=b=1. Předpokládejme, že (1+2)n=a2+b(1+\sqrt{2})^n = a\sqrt{2}+b(1+2​)n=a2​+b pro nějaká přirozená a,ba,ba,b. Pak

(1+2)n+1=(a2+b)(1+2)==(2a+b)2+(a+b).\begin{gather*} (1+\sqrt{2})^{n+1} = (a\sqrt{2}+b)(1+\sqrt{2}) = \cr = (2a+b)\sqrt{2}+(a+b). \end{gather*}(1+2​)n+1=(a2​+b)(1+2​)==(2a+b)2​+(a+b).​

Jelikož a,ba,ba,b jsou přirozená, tak i 2a+b2a+b2a+b a a+ba+ba+b jsou přirozená, což je tvrzení pro n+1n+1n+1.

Úloha 7

V řadě máme nnn žárovek. Na začátku jsou všechny zhasnuté. Každou minutu buď zapneme právě jednu zhasnutou žárovku, nebo zhasneme právě jednu rozsvícenou. Dokažte, že umíme tahy volit tak, abychom postupně prošli každou ze všech možných konfigurací právě jednou.

1Nápověda

Abychom si vůbec byli jisti, zda jsme prošli všechny konfigurace, potřebujeme vědět, kolik jich vlastně je.

2Nápověda

Odpověď na otázku počtu konfigurací dostaneme tak, že si uvědomíme, že každá žárovka je buď vypnutá nebo zapnutá, a pak můžeme použít pravidlo součinu.

3Nápověda

Vyzkoušíme si malé případy. Když umíme udělat algoritmus pro nějaké nnn, umíme ho modifikovat a udělat algoritmus pro n+1n+1n+1?

4Nápověda

Pro n=1n=1n=1 nám stačí jedno přepnutí. Pro n=2n=2n=2 postupujeme např. takto: XX→XO→OX→XXXX \rightarrow XO \rightarrow OX \rightarrow XXXX→XO→OX→XX. Co pro n=3n=3n=3? Trikem je poslední žárovku na začátku nechat vypnutou a pak ji ve vhodnou chvíli zapnout. Formálně používáme indukční předpoklad, že úlohu umíme vyřešit pro menší nnn.

✓Řešení

V první řadě, jelikož každá žárovka může být jen zapnutá nebo zhasnutá, celkový počet konfigurací pro nnn žárovek je z pravidla součinu 2n2^n2n.

Nyní dokážeme tvrzení o tom, že všechny konfigurace jsou přepínáním dosažitelné, matematickou indukcí podle nnn.

Pro n=1n=1n=1 máme 21=22^1=221=2 konfigurace, stačí zhasnutou žárovku zapnout. Předpokládejme, že pro nějaké nnn existuje vyhovující posloupnost tahů procházející všemi 2n2^n2n konfiguracemi, přičemž začínáme ze stavu samých zhasnutých žárovek.

Pro n+1n+1n+1 žárovek postupujeme následovně: Nejprve necháme (n+1)(n+1)(n+1)-ní žárovku zhasnutou a na prvních nnn žárovkách vykonáme předpokládanou posloupnost tahů pro nnn žárovek. Tím projdeme všech 2n2^n2n konfigurací, v nichž je poslední žárovka zhasnutá. Následně zapneme (n+1)(n+1)(n+1)-ní žárovku. Nyní vykonáme posloupnost tahů pro prvních nnn žárovek v opačném pořadí (od konce na začátek). Jelikož původní posloupnost měnila vždy právě jednu žárovku, platí to i pro obrácenou. Takto postupně projdeme zbylých 2n2^n2n konfigurací, v nichž je poslední žárovka zapnutá.

Dohromady jsme prošli 2n+2n=2n+12^n+2^n=2^{n+1}2n+2n=2n+1 konfigurací, a jelikož jsme nejprve prošli všechny se zhasnutou a pak všechny se zapnutou poslední žárovkou, žádná konfigurace se nezopakovala. Navštívili jsme tedy každou konfiguraci právě jednou, čímž je indukční krok hotový.

Úloha 8

Máme čokoládu rozměrů 8×38 \times 38×3. Lámeme ji po hranách na jednotlivé čtverečky 1⋅11 \cdot 11⋅1 (po hranách znamená, že neumíme ulomit např. z rohu). Jaký nejmenší počet zlomení potřebujeme na to, aby všechny kusy byly 1×11 \times 11×1?

1Nápověda

Když si to zkoušíme, můžeme si všimnout, že počet zlomení je vždy stejný. Je to náhoda? Kolik to vychází? Jak bychom to dokázali?

2Nápověda

Trik je řešit zobecněnou úlohu: Máme čokoládu m×nm \times nm×n, kde m,nm,nm,n jsou přirozená čísla. Chceme dokázat, že na její zlomení potřebujeme mn−1mn-1mn−1 zlomení. Trikem jak na to je matematická indukce, např. podle m+nm+nm+n.

3Nápověda

Idea indukčního předpokladu je, že zlomením m×nm \times nm×n na dvě čokolády vždy vyrobíme dvě čokolády, které mají menší součet rozměrů než původní m+nm+nm+n. Umíme tedy aplikovat indukční předpoklad a už je to jen trocha algebry.

✓Řešení

Ukážeme, že pro čokoládu m×nm \times nm×n potřebujeme vždy přesně mn−1mn-1mn−1 zlomení bez ohledu na strategii. Pro zadanou čokoládu 8×38 \times 38×3 to tedy je 232323 zlomení.

Tvrzení dokážeme úplnou indukcí podle součtu rozměrů k=m+nk = m+nk=m+n. Pro k=2k=2k=2 máme čokoládu 1×11 \times 11×1, kterou už nemusíme lámat, což odpovídá 1⋅1−1=01\cdot 1 - 1 = 01⋅1−1=0.

Předpokládejme, že tvrzení platí pro všechny čokolády se součtem rozměrů ostře menším než m+nm+nm+n. Prvním zlomením čokolády m×nm \times nm×n dostaneme dvě menší části. Bez újmy na obecnosti předpokládejme, že jsme zlomili stranu délky mmm. Tím vznikly kusy m1×nm_1 \times nm1​×n a m2×nm_2 \times nm2​×n, přičemž m1+m2=mm_1+m_2=mm1​+m2​=m.

Součty rozměrů obou nových kusů jsou m1+nm_1+nm1​+n a m2+nm_2+nm2​+n, což jsou zjevně čísla ostře menší než m+nm+nm+n. Podle indukčního předpokladu tak na jejich úplné rozlámání potřebujeme m1n−1m_1n-1m1​n−1 a m2n−1m_2n-1m2​n−1 zlomení. Celkový počet zlomení naší čokolády pak bude

1+(m1n−1)+(m2n−1)=(m1+m2)n−1=mn−1.1 + (m_1n-1) + (m_2n-1) = (m_1+m_2)n - 1 = mn-1.1+(m1​n−1)+(m2​n−1)=(m1​+m2​)n−1=mn−1.

Tím je indukční krok hotový. Každé rozlámání čokolády m×nm \times nm×n vyžaduje právě mn−1mn-1mn−1 kroků, nejmenší počet je tedy rovněž mn−1mn-1mn−1.

Úloha 9*

Máme dáno 42 měst takových, že mezi každými dvěma vede jednosměrná ulice. Dokažte, že existuje město takové, že z něho umíme vyrazit a projít přes všechna ostatní města.

1Nápověda

Klíčem je použít úplnou indukci. Vyřešíme malé případy. Klíčová otázka ale je: jak umíme případ pro menší nnn použít pro větší?

2Nápověda

Trikem je, že si vezmeme jedno město, například XXX, a zbylá města si rozdělíme na dvě množiny: množinu měst, ze kterých vede ulice do XXX; a množinu měst, do kterých vede ulice z XXX. Některé z těchto množin mohou být prázdné. Určitě však obě budou menší než finální množina (neboť jsme XXX dali stranou).

✓Řešení

Tvrzení dokážeme úplnou indukcí podle počtu měst nnn.

Pro n=1n=1n=1 tvrzení zjevně platí (cesta se skládá z jediného města). Předpokládejme, že tvrzení platí pro každý počet měst kkk, kde 1≤k<n1 \le k < n1≤k<n.

Mějme n≥2n \ge 2n≥2 měst. Zvolme si libovolné město XXX. Zbylých n−1n-1n−1 měst rozdělíme na dvě disjunktní množiny: množinu AAA tvořenou městy, ze kterých vede ulice do XXX, a množinu BBB tvořenou městy, do kterých vede ulice z XXX.

Pokud je množina AAA neprázdná, platí 1≤∣A∣<n1 \le |A| < n1≤∣A∣<n. Podle indukčního předpokladu jen pro tuto množinu existuje cesta procházející všemi jejími městy; nechť tato cesta končí v nějakém městě U∈AU \in AU∈A. Jelikož U∈AU \in AU∈A, vede ulice z UUU do XXX.

Pokud je množina BBB neprázdná, platí 1≤∣B∣<n1 \le |B| < n1≤∣B∣<n. Podobně podle indukčního předpokladu jen pro tuto množinu existuje cesta procházející všemi jejími městy; nechť tato cesta začíná v nějakém městě V∈BV \in BV∈B. Jelikož V∈BV \in BV∈B, vede ulice z XXX do VVV.

Celkovou cestu vytvoříme spojením těchto úseků a rozebereme případy podle toho, zda byly množiny prázdné:

  • Pokud jsou AAA i BBB neprázdné, projdeme cestu v AAA končící v UUU, odtud prejdeme do XXX, a následně z XXX do VVV, odkud projdeme zbytek cesty v BBB.
  • Pokud je AAA prázdná (tedy ∣B∣=n−1≥1|B|=n-1 \ge 1∣B∣=n−1≥1), začneme rovnou v XXX a projdeme do VVV, odkud pokračujeme cestou v BBB.
  • Pokud je BBB prázdná (tedy ∣A∣=n−1≥1|A|=n-1 \ge 1∣A∣=n−1≥1), projdeme cestu v AAA končící v UUU a odtud projdeme do XXX, kde naše cesta skončí.

V každém případě jsme sestrojili cestu procházející přes všech nnn měst, čímž je indukční krok hotový. Tvrzení tedy platí pro všechna přirozená nnn, speciálně i pro n=42n=42n=42.

Úloha 10*

Dokažte, že pro všechna přirozená čísla nnn a kkk platí

k!∣n(n+1)(n+2)⋯(n+k−1)k! \mid n(n+1)(n+2)\cdots(n+k-1)k!∣n(n+1)(n+2)⋯(n+k−1)

(slovně: k!k!k! dělí součin kkk po sobě jdoucích přirozených čísel)

1Nápověda

Máme dvě přirozené proměnné nnn a kkk, není jasné, podle čeho indukovat. Idea je indukovat podle obou, nejprve podle kkk a při snaze dokázat tvrzení pro k+1k+1k+1 indukujeme podle nnn.

2Nápověda

Nejprve vyřešíme k=1k=1k=1. Pak předpokládáme, že tvrzení platí pro k−1k-1k−1. Následně jdeme indukcí podle nnn. Po vyřešení n=1n=1n=1 předpokládáme platnost pro dané nnn. Následně při označení P(n)=n(n+1)⋯(n+k−1)P(n) = n(n+1)\cdots(n+k-1)P(n)=n(n+1)⋯(n+k−1) potřebujeme k!∣P(n+1)k! \mid P(n+1)k!∣P(n+1). Trikem je podívat se na P(n+1)−P(n)P(n+1)-P(n)P(n+1)−P(n). Po cestě se vyplatí najít místo, kde umíme použít indukční předpoklad pro k−1k-1k−1.

✓Řešení

Označme P(n)=n(n+1)⋯(n+k−1)P(n) = n(n+1)\cdots(n+k-1)P(n)=n(n+1)⋯(n+k−1). Tvrzení dokazujeme indukcí podle kkk.

Pro k=1k=1k=1 je P(n)=nP(n) = nP(n)=n a 1!=11! = 11!=1, což platí triviálně. Předpokládejme, že tvrzení platí pro k−1k-1k−1, tedy (k−1)!(k-1)!(k−1)! dělí součin libovolných k−1k-1k−1 po sobě jdoucích čísel. Nyní dokazujeme, že k!∣P(n)k! \mid P(n)k!∣P(n) pro všechna nnn, indukcí podle nnn.

Pro n=1n=1n=1 je P(1)=k!P(1) = k!P(1)=k!, což je zjevně dělitelné k!k!k!. Předpokládejme platnost pro dané nnn. Pak

P(n+1)−P(n)=(n+1)(n+2)⋯(n+k)−n(n+1)⋯(n+k−1)==(n+1)(n+2)⋯(n+k−1)⋅[(n+k)−n]=k⋅(n+1)(n+2)⋯(n+k−1).\begin{gather*} P(n+1) - P(n) = (n+1)(n+2)\cdots(n+k) - n(n+1)\cdots(n+k-1)=\\ = (n+1)(n+2)\cdots(n+k-1)\cdot[(n+k)-n] = k\cdot (n+1)(n+2)\cdots(n+k-1). \end{gather*}P(n+1)−P(n)=(n+1)(n+2)⋯(n+k)−n(n+1)⋯(n+k−1)==(n+1)(n+2)⋯(n+k−1)⋅[(n+k)−n]=k⋅(n+1)(n+2)⋯(n+k−1).​

Výraz (n+1)(n+2)⋯(n+k−1)(n+1)(n+2)\cdots(n+k-1)(n+1)(n+2)⋯(n+k−1) je součin k−1k-1k−1 po sobě jdoucích čísel, takže podle indukčního předpokladu pro k−1k-1k−1 je dělitelný (k−1)!(k-1)!(k−1)!. Tedy P(n+1)−P(n)P(n+1)-P(n)P(n+1)−P(n) je dělitelné k⋅(k−1)!=k!k\cdot(k-1)! = k!k⋅(k−1)!=k!. Jelikož P(n)P(n)P(n) je dělitelné k!k!k!, je dělitelné i P(n+1)P(n+1)P(n+1).

Poznámka. Existuje jednoduchý kombinatorický důkaz této úlohy – tvrzení vyplývá z toho, že kombinační číslo

(n+k−1k)=n(n+1)(n+2)⋯(n+k−1)k!{n+k-1 \choose k} = \frac{n(n+1)(n+2)\cdots(n+k-1)}{k!}(kn+k−1​)=k!n(n+1)(n+2)⋯(n+k−1)​

je celé. Uvedené řešení ukazuje, že se to dá dokázat i teoreticko-číselně.

Komentáře

Obsah

  • 1Úvod
  • 2Základní indukce
  • 3Úplná indukce
  • 4Další formy indukce
  • 5Co jsme se naučili
  • 6Úlohy
  • Komentáře
MathComps LogoMathComps

Dlouhodobou vizí projektu je vytvořit platformu pro začínající i pokročilé řešitele matematických soutěží, jejich tutory a všechny příznivce.

Navigace

  • Úlohy
  • Materiály
  • Rozcestník

Projekt

  • O projektu
  • Sponzoři

© 2026 MathComps•Patrik Bak•Soukromí a podmínky

MathComps LogoMathComps
ÚlohyMateriályRozcestníkNovinky
Přihlásit se